Černoch v beranici a jiné výstřelky - kdo má židli ten bydlí (pokračování)

Život na Západ od našich hranic má mnoho specifik, kterým našinec těžko uvyká. Přesto si ve většině případů nakonec zvykne, i když to trochu trvá. Jsme přeci jen z jednoho těsta a nebe je všude modrý

Když už jsem teda uvyknul bydlení na WG bytě (správně dojč - WG Wohnung) a začal si libovat nad tím, jak je to super bydlet se samejma mladšíma, neřku-li mladejma, přišel blesk z nebe a můj zaměstnavatel mi neprodloužil smlouvu. Jo, to se může stát, ale když jste na něm závislý i ohledně bydlení, je to průser. Dostal sem lhůtu dokdy se mám vystěhovat a fertig. Ono samotný vystěhování nebyl až takovej problém, protože kromě osobních věcí, noťasu a pár knih, sem neměl nic. WG Wohnungy se pronajímají většinou jako zařízený, takže sbalíte svejch pár švestek a dete o dům dál. Začal sem přemejšlet jaký mám možnosti. Další WG? Nebo si pronajmu něco vlastního?

Takhle, vono bydlet na WG může bejt super. Ale jen po určitej čas. Jestli už máte ňáký nároky na život a svůj věk, tak se vám tenhle způsob bydlení začne brzo zajídat. Na rozkoukání v cizině dobrý, ale nejde to tak pořád. Koho by furt bavilo seznamovat svoje návštěvy s celým osazenstvem bytu. Někdy je to únavný. A pak, když už vám lezou oči z důlků a z posledních sil šaháte na kliku WC, můžete se vsadit, že bude obsazeno.

Tak teda sem byl bez práce, za pár dní i bez střechy nad hlavou (teda aspoň podle smlouvy) a najednou ten německej sen vypadal všelijak. Sice sem se uklidňoval, že mě přece nemůžou jen tak vylejt na ulici, když nemám kam jít a že existujou ňáký lidský práva. Jenže sem byl dalek tomu, abych tomu tady extra rozuměl a byl sem přesvědčenej, že kapitalisti a bejvalý imperialisti můžou všechno. Práci sem sice našel hned, ale s bytem to bylo těžší. To není jako koupit housku na krámě. A s platem pomocnýho dělníka už vůbec ne.

Domluvil jsem se s kolegou (teď už bejvalým), že i on by se z WG vystěhoval a šel do toho se mnou. Je to určitě pro nás auslendry výhodný řešení a to hned z několika důvodů. Je jasný, že pronajímatelé všude na světě čučej hlavně na to, aby nájemce utáh všechny náklady s bytem; nájemný, vedlejší náklady (domovník, společný prostory, úklid, odpad) a topení s elektrikou. Jasně, i tady si berou prachy dopředu; kolik, to je různý. Privátní pronajímatelé se sichrujou několika nájemnýma dopředu, v bytovejch družstvech - baugenossenschaft (jo to tady funguje taky, i když trošku jinak než u nás) si koupíte družstevní podíl. Taky dopředu. Abyste se nemejlili, jedna se o stovky éček, v případě bytovejch družstev minimálně o jeden litr. Takže nic levnýho. Proto, když ste dva dáte tyhle prachy snadnějc dohromady. A když sou dva s příjmem, máte vždycky šanci, že vám byt pronajmou, páč dva příjmy sou vždycky víc než jeden. A taky, když jeden třeba příde o práci, je tam ten druhej na smlouvě. Proto je to takhle výhodný pro obě strany. A taky je jasný, že se dělíte o náklady. Sice to dál trošku funguje jako WG, páč nebydlíte úplně sám, ale mít dejme tomu 3+1 s balkónem dohromady s člověkem, kterýho ste si vybrali (nebo on vás, to je fuk) a sdílet podobnej byt v dalšíma třema lidma je určitě rozdíl. Na prachy to vyjde podobně.  A máte minimálně padesátiprocentní šanci, že hajzl bude volnej.

Jak už sem psal, pronajímatel v Německu kouká na to, abyste měli dostatečnej příjem. Na rozdíl od nás hlavně z dlouhodobýho hlediska. Tudíž mu nestačí, že mu poukážete prachy na účet předem. Tady pronajímatel kouká i na to, jak ste zajištěný do budoucna. Proto od vás chce vidět i několik vejplatních pásek a může s stát, že když mu přinesete jednu a řeknete, že ste teď právě nastoupili, tak vás  odpálkuje. Tady teda vidíte, že když do toho dete dva, je to lepší. Můj kolega moh v tý době doložit vejplatních pásek kolik chtěli, protože byl stále zaměstnanej u jednoho zaměstnavatele; já právě jenom tu jednu, páč sem právě začal. Takže nám to klaplo a my se stěhovali do "svýho". I když eště nezařízenýho.

Z mýho pohledu sou na pronájem nejlepší právě ty bytový družstva. U privátníků můžete taky nalítnout, stejně jako všude na světě, na vykuka, co se bude snažit vás voškubat. U družstev máte sicher, že pokuď platíte nájemný a sousedi s váma nemaj problémy, žijete si v pohodě až do aleluja. Dokonce většinou bez zvyšování nájemnýho, nebo jen nepatrnýho. Což v případě privátu nemusí platit. Ale stále platí, že základ je přečíst si smlouvu a pokuď v ní je něco, co není košer, rači pryč od toho. Sice tady existujou soudy na ochranu nájemníků a pracujou fakt rychle, ale kdo by chtěl potom bydlet v takovým bytě, na jehož majitele poslal soud.

Existuje i možnost dostat byt přímo od města. To je sice asi to nejlevnější, ale kvalita těhle bytů je většinou hrozná, protože se v nich střídaj nájemníci jak na běžícím páse; a taky se na ně čeká i několik let. Na druhou stranu, kritéria pro to, aby vám ho přiklepli, nejsou tak přísný.

A když se vám to všechno podaří a vy sedíte ve "svým" pronajatým bytě, můžete si bejt jistý, že ste po tom pomyslným společenským žebříčku právě poskočili ze druhý stovky do první. Takže, za mě dobrá.

Tak zase příště.