Zápisník zuřivého Sparťana: To byl fičák pane Kotal, co?

Po měsících koronavirového útlaku vyběhli sparťanští hráči znovu k ligovému mači. Natěšený fanoušek sice musel oželet svou přítomnost na stadiónu, ale nežbrblal. To až poté, co mu letenští boys naservírovali tak nechutný výkon. 

Na Letné hrála Plzeň a za normálních okolností by to byl svátek fotbalu. Tedy i v podmínkách naší ligy, kdy i několik jednookých může být králem. Každopádně, po dlouhých, neuvěřitelně se vlekoucích měsících fotbalového půstu, způsobeného rozdováděným čínským virem, jsme se dočkali. A natěšeni jsme vytáhli do otevřených-neotevřených hospod a restaurací, abychom je na chvíli proměnili v pulsující, fandící tribuny, a ve stínu orouškované obsluhy drželi palce našim borcům. Netuše nic záludného (Žižkov byl zapomenut, stejně ho nikdo neviděl), jsme doufali ve vzrůstající trend obrození nám milého klubu. V myšlenkách jsme byli u pětiflastrového ponížení Baníku a jednobodového vyloupení Edenu. A věřili jsme! Ach, jak jsme byli naivní. Každá víra sparťanského fanouška musí být po zásluze potrestána. No a Plzeň trestala, skoro v suchém triku.

Soudě podle pozápasových hlubokomyslných žblebtů pro novináře, musel by jeden nabýt dojmu, že vše bylo fakt oukej, jen nás zradila koncovka a Plzeňáci byli efektivnější. Jako že vážně moc nechybělo a v drtivém tlaku v závěru zápasu jsme jen tak tak nevyrovnali. Plzeň dala o gól více, protože měla holt více štěstí. Punkt, tečka, jedeme dál. Tentokrát pro tři body do Karviné. No úplně jsem se viděl v Stračatelově nebo Ščasného době. Všichni jsou bagr, jen my jsme letadlo. Tedy srozumitelně, hráli jsme výborně, jen soupeř vyhrál. Čekal bych to ještě od Jílka a Saňáka (jejich navýsost pozitivní hodnocení zpatlané zimní přípravy v Marbelle pomalu vstoupilo do legend), ale od Kotala? Člověka veskrze střízlivého a korektního, který se i přes malinko pokročilejší věk drží moderního pojetí fotbalu a má všech pět pohromadě? Jeho hodnocení zápasu s Plzní však mělo blíže spíše k blábolení pacientů fiktivního blázince v cimrmanovské hře "Lijavec". To, že to tak pozitivně hodnotili i hráči, nějak neberu. Hodně hlavičkují a tak to možná bude nějak souviset s jejich nezřízeným sebevědomím. 

Především je nutno napsat (říci, zvolat, zařvat, přiznat), Plzeň byla od začátku o tisíc parníků lepší. Jejich svižný, nápaditý fotbal, s neustálým pohybem nahoru a dolů, napadáním a presováním, přiváděl rudé borce do nedbalek. Kontrast byl tak velký, že mi místy přišlo, jako by Plzeň hrála přípravu proti druhé lize. Holt Gul'ova medicína zjevně zabírá. To na naší střídačce se šíří nějaký zatracený virus. A ne ten koronavirový. Všichni naši trenéři jím napadení, stojí zasmušile a rezignovaně opřeni o střídačku (případně usazeni na lavičce), v očích vyhaslý žár a netečně sledují dění na hřišti, aby poté žvanili do televize něco o výborně odehraném zápase. Zjevně jim přepíná něco v mozku. Většinou sledují jiný zápas, než ten, který je vysílán v televizi. A tají to před námi.

Psát o tom, že prim u plzeňských hráli bývalí hráči Sparty, by bylo nošení ořezaných tužek do lesa. To je už jakýsi evergreen naší ligy. Hráč pro Spartu nepoužitelný, jinde rozkvete jak sněženka na jaře a svými výkony si říká o repre dres. Brabec i Čermák patřili na hřišti k nejlepším a svými výkony dalece přehrávali své rudé protějšky. A takových příkladů bychom našli mnoho. Bohužel, nejen v minulosti, s kterou jsme se chtěli vypořádat s příchodem Rosického do funkce sportovního ředitele. Na Letné i nadále pokračují v přehmatech i pod legendárním a nedotknutelným "Rosou". Možná se to trochu koriguje, ale stále to není ani na trojku. Spíše bych dal nedostatečnou. Personální politika Sparty je stále na úrovni druhotřídního mančaftu. Skoro to vypadá, že hraje ten, kdo přijde zadarmo (nebo skoro zadarmo, viz poslední "nákup" brankáře ze Žiliny) a kdo na nás zbyl. A skoro to vypadá, že "Rosa" dostal od majitele za úkol, po Italově neskutečném vyhazování si z kopýtka, důsledně šetřit. Tedy zejména na hráčích. No a Tomáš se toho drží. A nebo je prostě ještě nezkušený (neschopný, dosaď co se ti líbí).

Zápas s Plzní nám ukázal nahatou pravdu a potvrdil obecně známé teze. Tedy, že do zaběhnuté sestavy se nesahá a na experimenty máme přípravu. Ovšem my jako pionýři pokroku musíme být nestále napřed. A tak Kangu dáme na pravý kraj zálohy, aby nám zmasakroval Vindheima a sám sebe utopil v nevýraznosti, rozbijeme funkční stoperskou dvojici a necháme sedět Frýdka asi proto, že nechce prodloužit smlouvu na Letné, obrozeného Moberga Karlssona necháme kvasit na lavici, aby nám pak za pár minut na hřišti ukázal, že to byla chyba (a hlavně jsme tím rozbili jakýsi automatismus Moberg - Vindheim).  Neustále lpíme na zachránci Bořkovi, ačkoliv nám Kanga, i při té mizérii na na kraji hřiště ukázal, že jeho letní odchod bude tak velkou ztrátou, že se ještě budeme divit. A Hložek? Ačkoliv byl jediný, který dokázal trochu pozlobit obránce Plzně (a ti se na něm žlutili), raději jsme ho vytřídali, asi aby nám ho nevyfoukli agenti z jiných lig. A to že se k tomu propůjčil i Kotal, je jen už takovou třešničkou na dortu.

Jedno je však jisté. Všem těm Procházkům, Mádlům, Tvrdíkům a jiným nepřejícníkům, jsme ukázali, že naše podpora dohrání ligy v plném rozsahu nebyla vedena touhou dostat se do pohárů. Poněvadž to bychom hráli úplně jinak.

A takhle to vidím já. Zůstaňte zdraví a roušky už noste s rozmyslem.