Zápisník zuřivého Sparťana: Ema má mísu, my máme pohár. Júú, to se máme!

Podtrhnuto, sečteno. Ziskem poháru jsme alespoň výsledkově zachránili sezónu. Jestli uhájíme i třetí místo, řekneme si o naše letošní maximum. Pohár vše přebíjí; podzimní skoro hrůzu i předkoronavirouvou letargii, smutek i zášť. 

Šest dlouhých let trvalo než se na Letné můžeme radovat z jakékoli trofeje. Šest let plných zmaru a překotných (mnohdy zbytečných) změn, amatérského a bezkoncepčního rozhodování, často vyloženě trapného, řízeného jen vlastním namistrovaným egem. To všechno nás přivedlo k tomu, že si výhrou v poháru chlácholíme naše značně pošramocené sebevědomí kdysi slavného klubu. 

Přesto je to jenom dobře, že tenhle tým pohár vyhrál. Dobře pro něj, pro fanoušky, dobře pro Spartu. Protože vítězství v téhle soutěži může nastartovat něco většího. Daleko lákavějšího, než je MOL Cup. To si jistě uvědomují i na Letné, že pohár by měl být jen začátkem cesty. Ještě dlouhé a zřejmě i strastiplné. Na to, aby se vše napravilo ziskem jednoho poháru, se toho podělalo mnohem více. Tohle vítězství je jen malý flastr na rozsáhlá zranění. A přesto velmi důležité. Strašně moc důležité!

Být to třeba v Německu, tak by se za prvé nehrálo na hřišti jednoho z účastníků finále a vítěz by byl skoro stejnou celebritou jako mistr ligy. U našich sousedů se pohár cení. Cení se tak moc, že se mu věnuje stejná péče jako bundeslize. Jak mediální a sponzorská, tak zájmem fanoušků a nakonec i přístupem klubů samotných, pro něž je čest držet pohár nad hlavou. Finálový zápas si v ničem nezadá s finále Ligy mistrů. U nás je to jenom vedlejší oukropeček, pro většinu klubů z ligy "otravující" element. A z tohoto pohledu k němu také tak přistupují. Mluvíme tady především o těch "silných". Je pohárová soutěž zajímá pouze tehdy, je-li spojena s možným ziskem double. Jinak mu nepřisuzují větší váhu a z vyřazení se nestřílí. Mistr je holt mistr, kdo je víc. Nakonec sama Sparta pohár "zneuctila", když před několika lety trapně v semifinále proti Jablonci postavila juniory jen proto, aby zachránila druhé místo v lize a tím pádem kvalifikaci o Ligu mistrů. Sama tak práskla to, co si o poháru myslí špičkové týmy naší ligy (myšleno ty, jenž jsou na špici - to pro rýpaly).

Dlouhým a bolestným procesem (spíše tedy neprocesem) však sama Sparta nakonec došla k poznání, jak moc je pro ni pohár důležitý. V tomto ročníku ho "neznectila" spekulováním. Pohár pro ni znamenal moc, skoro takový návrat k "normálu". Ale především si Sparta v pohárových zápasech ověřila, že je to možné. Že je možné zase držet za jeden provaz, být úspěšní a silou vůle (chce se mi napsat sparťanské - snad to není moc patetické) vítězit, když se v zápase zrovna nedaří. A vyhrávat. Ano, i v téhle soutěži, kterou i fotbalový svaz staví na vedlejší kolej jakéhosi nezájmu. A to i za podpory médií a "sportovních" novinářů. Namátkou třeba pan Mádl ze Seznamu, který se vyjádřil ve smyslu, že pro Spartu by měla být měřítkem spíše bodová ztráta na mistrovskou Slávii, než vítězství v poháru. Tedy dehonestace bez legrace. Pohár je i pro novináře a média pouze okrajovou záležitostí těch "vzadu". A přesto všechno je zisk poháru daleko lepší vizitkou do análů, než třeba třetí místo v lize. 

Paradoxem je, že jsme pohár získali po suverénně nejhorším výkonu na jaře (nepočítám pokoronavirový zápas s Plzní). Všechno, co jsme o Liberci věděli a báli jsme se zeptat, se naplnilo. Rychlé protiútoky do naší otevřené obrany, smrděly skoro pokaždé, když si míč vzal Malínský nebo Pešek. My jalově obehrávali jejich zatažený blok a hrozili tak maximálně prstem. Ano, držení míče bylo jasně na naší straně, ale k čemu to vedlo, viděl laskavý divák sám. Ještěže druhý poločas "nastartoval" gól do naší brány. Uff! Asi jsme to potřebovali, ale spíše si o to koledovali. Protože pak! Pak se rozjel mentální výkon Sparty. Ano mentální, jelikož ani poté se nedalo říci, že bychom měli Libe na prkýnku. Ne, to nebyl suverénní výkon, ale tou vírou v sebe sama se to zlomilo. No a o tom to je. Tohle kluky naučil Kotal. Vědět co jsem a co chci. Chci pohár? Tak musím Liberec položit na lopatky. A povedlo se. A slyšet naše juchání na stadiónu? K nezaplacení! No, že to trvalo.

Ovšem nemůžeme opomenout to, že to všechno mohlo být jinak. Frýdek zatím neprodloužil na Letné smlouvu a já bych to tak i nechal. Nebylo by to poprvé, kdyby Spartu poškodil svým "blikancem". Teď mě napadá třeba zcela zbytečná penalta v derby. V Liberci "prošlápl" nohou Malínského hrudník a měl být vyloučen. Ano měl, bohužel. Že nebyl, přičtěme správné konstelaci hvězd a benevolenci pana Královce (však si to také vypije - trest první, veřejné pokání, se už konalo). Frýdek tak mohl zničit práci celého týmu. Ačkoliv ho mám docela rád a je pro mě lepším hráčem než třeba Hanousek, zatratil bych ho za tu jeho "aktivistickou" přemotivovanost. Tedy doufejme, že to přemotivovanost byla. Že to nebyla prachsprostá zákeřnost. Ale nemalujme Hoftycha na zeď. Já bych raději ocenil právě Malínského, který to vzal chlapsky a nevymlouval se pranic na to, že by Frýdkova debilita nějak ovlivnila zápas. Mluvil jen a pouze o zákroku. Pro mě borec nakonec a Frýďas pitomec nakonec.

A takhle to vidím já. Mějte se fanfárově a hlavně zdravě. Zase nám to řádí a Příbram se zachrání.