Zápisník zuřivého Sparťana: Poločas snů. A není to málo Václave Kotaloviči?

Tak nějak nepozorovaně skončila letní příprava a začala opět liga. Znovu poznamenána koronou a rozhodnutími všemocných epidemiologů, se ve zdraví prokousala prvním kolem. Tři sparťanské body z Brna hřejí. Ale co ta druhá půlka? 

Těžce zdrcený Švancara v televizním studiu trefně poznamenal ve své frustraci z výsledku, že Slávie nebo Plzeň by načnutého soupeře dorazila a nasázela by mu co se do něj vejde. Ačkoli ani čtyři góly na soupeřově hřišti nejsou tak úplně marné, v kontextu odškrtnutých Budějek, které si Slávka namazala na nedělní odpolední chleba celkem šestkrát, se to jeví jako nedostatečný počin. Zvláště byla-li předpodělaná Zbrojovka zrálá na desítku (teď tedy vařím z vody). Nestalo se tak a druhý poločas jsme dokonce o gól prohráli (!).

Do nové sezóny jsme vstoupili s dvěma jasnými (nejasnými, viz chytrá horákyně) cíli: nenechat Slávce tak obrovský bodový rozdíl v tabulce a vrátit Spartu do Evropy. Super, já myslel, že cíle mají být co nejvíce konkretizovány, aby si pak jejich plnění nemohl každý vykládat podle momentální situace (viz předchozí ročníky, kdy se cíle měnily podle aktuální pozice v tabulce ve směru dolů: titul, kvalifikace Ligy mistrů, kvalifikace evropských pohárů, domácí pohár, jakékoli umístění). Ale budiž, po všech těch předchozích neúspěšných sezónách se musíme držet pěkně při zdi a moc se nechvástat, aby se nám nemohl někdo vysmívat. 

Z tohoto pohledu jsme do ligy vstoupili opravdu dobře. Tři body z Brna, od nadšeného nováčka, se počítají. Po "generálce" na soutěžní zápasy s Wolfesbergem jsem tak optimistický nebyl. Ať si každý říká co chce, zápas se nám moc nepovedl (řečeno dost kulantně). Skoro mě děsila hra záložní řady bez Kangy, ve které teď jeho roli převzal věčně divící se, pomalý zachránce Bořek. A hra obrany bez Hancka (ovšem s výborným Čelůstkou) také nenaplňovala předsezónní naděje (že pane Lischka!). Možná to bylo dané novým tříobráncovým systémem, ale spíše jsem to přičítal absenci Kangy (mého oblíbeného neoblíbence). I proto jsem první ligové kolo očekával spíše urputný boj (a připravoval se na mírné zklamání z bodu).

Za tyto pochybnosti jsem se byl schopen po první pětačtyřicetiminutovce bičovat do rozthání půlek. Skvělý úvod, snová produktivita a vcelku i obstojná hra jak směrem dopředu, tak i dozadu. V duchu jsem se omlouval Dočkymu a velebil jeho góly. Vypadalo to na večer, kdy padají desítky. Z tohoto exaltovaného pocitu mě vyvedla druhá půle. Komentáře a komentátoři sice vykládali něco o ztrátě motivace a podvědomého "šetření" se. Já si však myslím, že Zbrojovka vyměnila v poločase podělané trenky a začala konečně hrát fotbal. A ejhle! Najednou to hochům v rudých (bílých) dresech nešlo. Napadaná rozehrávka jen zřídkakdy dala vzpomenout na svou nápaditost a svižnost z první půle, spíše než co jiné připomínala těžce funící lokomotivu. Ztráty, chyby a zase ztráty, chyby. Vždyť o naší impotenci svědčí počet střel na branku ve druhém poločase. Pokud se nemýlím, tak velká nuda (pardon nula!). Tím pádem se obrana stávala přetíženou a tříobráncový systém (ke všemu ještě nezažitý) se ukazoval jako "nebezpečný" proti pohyblivé a rychlé hře, kterou se Zbrojovka prezentovala ve zbylé pětačtyřicetiminutovce. Dala nám krásného fíka a odehrála více než vyrovnanou partii. Suma sumárum, za mě, díky druhé půlce, rozpačitost a výkon na 50%. Tedy jako ve škole za tři. A to není proti nováčkovi zrovna skvělé vysvědčení. I když za tři body. Snad se kromě bodů chceme prezentovat i něčím víc. To aby jsme pak splnili předsezónní (ne)cíl, nezůstat hromadu bodů za těma z Edenu. Zatím máme stejně bodů, ale stejně jsou před námi......

Ne, nemaluji čerta na zeď, liga je na začátku. Ještě se může stát spousta věcí a pak je tady stále ta korona. Ta ještě může, ve spolupráci s našimi slavnými epidemiology, soutěží pěkně zahýbat. Tak to raději ne.

Na závěr ještě jedna (ne)malá poznámka. Skoro již tradičně se nám po přípravě tak trochu rozpadá mančaft díky zraněním. Je to až k neuvěření a je to každý rok. Možná by se nad tím hlavy pomazané v letenských kancelářích měly zamyslet. Vždyť to už není normální: Hancko, ital Láďa Krejčí, Karlsson, nebo třeba Polidar. To nejsou hráči z okraje lavičky! A k tomu připočítejme "posilu" Minčeva, o kterého se údajně prali přední evropské kluby. Nakonec se zjistilo, že nemá natrénováno a tak ještě není zralý ani pro ligu. No výborně. Už se můžu začít smát? Nebo si mám pobrečet? Takže ze tří posil je aktuálně bratelná jenom jedna? A není to málo, Tomáši Rosoviči? Ach jo.....Snad se nevrací staré pořádky.

Tak se klucí příště polepšete. A takhle to vidím já. Mějte se fanfárově a zůstaňte zdraví jak na těle, tak na rozumu.