Brexitmord

Vražda je jedním z nejodpornějších skutků, které může člověk na člověku spáchat. Je jedno, zemře-li při ní politik nebo bezdomovec. Připravit jiného o život je hanebnost, která nemá místo v civilizované společnosti.  

Vražda labouristické poslankyně Jo Cox je přesně takovou hanebností. Šílenec připravil o život ženu, matku dvou dcer. To, že Jo Cox byla poslankyní, tedy političkou, nehraje žádnou roli při posuzování tohoto činu. Tedy nemělo by hrát, nebýt toho, že se odehrála uprostřed kampaně, tak nehezky internacionálně nazývané ,,Brexit''. Ten je zásadním rozhodnutím, které stanoví, jakým směrem se bude ostrovní monarchie ubírat. Stejně tak je zásadním rozhodnutím pro EU, rozhoduje se v něm i o její budoucnosti a o směru jejího vývoje. Rozhodnutí Britů tak ovlivňuje životy obyvatel kontinentální Evropy.

Proto je vražda paní poslankyně od počátku v rukou politiků obou soupeřících táborů a veřejnosti. Smrt Jo Cox totiž může a zřejmě také ovlivní veřejné mínění natolik, že jeden či druhý tábor odpůrců nebo příznivců Brexitu, získá rozhodující počet hlasů pro vítězství v kampani. Ačkoli obě soupeřící strany pozastavily kampaň, politické uchopení vraždy je už teď zřejmé. Zejména na straně odpůrců Brexitu, jimž se vražda ,,hodí'' více, než jeho příznivcům. Přestože si jistě nikdo smrt paní poslankyně nepřál.

Vražda Jo Cox a celý Brexit jsou signifikantními znaky krize současné Evropy, do které ji zavedla politická elita EU. Její politika, která směřuje k zakonzervování jejich moci, rozděluje národy a vzdaluje ,,elity'' od svých voličů, který se pak cítí být svými politiky opuštěni a zrazeni. Případně, v lepším případě, se cítí být u nich na posledním místě.  

Přesto všechno bychom smrt Jo Cox měli brát jako obrovskou lidskou tragédii a nijak ji nepolitizovat. Ať už jsme na straně Brexitu, či ne.