Zápisník zuřivého Sparťana: Bundesligový covidový bizár

O minulém víkendu se v Německu opět koplo do balónu. Po několikaměsíční státní "karanténě" se první a druhá Bundesliga znovu probudila ze zavirovaného spánku. Fanoušek byl natěšený a kamery připraveny. Dojmy jsou však rozpačité.

Němci nám tedy ukázali, že to (zatím) jde a tak nic nebrání tomu, aby se i český fanoušek konečně dočkal. V sobotu 23.5. načutneme mičudu i na našich stadiónech a první i druhá liga pošustí v kvapíkovém tempu dál. Shoda grémia profesionálních klubů nebyla sice jednohlasná a kde kdo si přihříval své partikulární zájmy. Dokonce se i tradičně pletichařilo (ale bez toho by snad ani český fotbalový život nemohl existovat), ale nakonec se hrát bude. Fotbalový fanda září a plesá, po nekonečných týdnech fotbalové prohibice se bude moci opět opájet svou milovanou hrou.

Bundesliga tedy byla první "pokoronavirovou" vlaštovkou a o víkendu nám předvedla, jak bude vypadat fotbal v době pandemie (nebo popandemie, to si musíme dosadit podle aktuálních čísel nakažených). Předně dlužno říci, žádná sláva. Opravdu je to velmi zvláštní. Opět povolený fotbal je svázán řadou mnohdy možná až přehnaných opatření (podobná ovšem limitují i občanský život). Žádné oslavy po vstřelení branky, žádné plivání kolem sebe (tak to snad nikomu nevadí), žádné společné nástupy mužstev, uzavřené hotely (a každý hráč musí mít pokoj jen pro sebe), dva autobusy pro mužstvo při cestě na stadion (aby každý mohl sedět na sedačce sám, v dostatečném odstupu od ostatních), večeře a obědy na "směny", sprchování v uzavřených kójích, na střídačkách rozestupy a roušky (střídající hráči teď o víkendu seděli na opuštěných tribunách v uctivých rozestupech, s rouškami na puse), zarouškovaní trenéři (ovšem při dirigování a řvaní od lajny si roušku mohou sundat) a neustálé testování (samo, že z klubových peněz). No a když si pak uvědomíte, že na hřišti jsou hráči mezi sebou v neustálém těsném kontaktu, Gott sei dank bez roušek na hubě (ačkoliv to chtěl jeden německý ministr prosadit) a pochopitelně i bez rozestupů, přijdou vám některá opatření po zásluze k smíchu. Ale nedá se nic dělat, vyšší moc (a pochopitelně i zemská vrchnost) tak rozhodla a fotbal musí pravidla respektovat. To se holt nedá nic dělat. Ačkoliv tím klubům rostou náklady do enormních výšek.

Co je však na tom celém daleko nejsmutnější, hraje se bez diváků! A zvláště v Bundeslize, která má díky nim neopakovatelnou atmosféru. To je jako by se hrálo jen na polovinu hřiště nebo jenom jeden poločas. Prostě to není ono. Řvoucí a pulsující stadion je nejenom dvanáctým, ale v případě německých klubů dokonce čtrnáctým, patnáctým hráčem domácích. A vyburcuje i hráče hostí a nakonec i vás, protože v této atmosféře jste v takovém tranzu, že jste schopni třeba podepsat i rozvod a nebo ještě něco horšího. Víkendová atmosféra na bundesligových stadiónech však spíše připomínala přátelské zápasy v Marbelle. Fakt smutné, fotbal se by se měl hrát pro diváky. Ale dnešní doba je divná a to, že se zase hraje, je vlastně taková vyhraná bitva jedné dlouhé války. Války za návrat k normálnosti.

Česká fotbalová stopa v "(po)pandemickém" kole Bundesligy nebyla příliš výrazná. Koubek a Morávek dřepěli v Augsburgu celý zápas na lávce (a zejména Koubkova pozice je velmi tristní, Němci si vyhodnotili, že za ty peníze, které stál, neodvádí adekvátní výkony a chtějí se ho zbavit), Suchý tamtéž hrál v obraně do 65. minuty (a podle hodnocení Kicker byl nejhorší, ovšem byl také dlouho zraněn). Darida za Hertu vůbec nenastoupil, ale pro žluté karty. Za normálních okolností by zřejmě hrál, i když klub z Berlína opět měnil trenéra. Kadeřábek byl u prohry svého Hoffenheimu právě s týmem z hlavního města. Podle známkování Kickeru byl v obraně jedním z těch méně horších. Ale když dostanete doma dardu 3:0, tak se asi na nějakou známku nehraje. A Kadeř to nemá u nového trenéra Hoffenheimu zrovínka nejlepší. Tak uvidíme, jestli bude příště v základu. No a asi nejzářivější česká hvězda v Bundeslize Patrik Schick dostal od trenéra Lipska Juliana Nagelsmanna v zápase proti Freiburgu pouhých necelých deset minut. Z jakých důvodů těžko říci. Obvykle na něj mladý trenér docela sází. Možné však je, že na vině bude Schickova cena, za kterou ho AS Řím chce prodat do Saska. V době krize jsou to nesmyslné peníze a pokud se kluby nedohodnou, je pravděpodobné, že Patrik nemá v Lipsku budoucnost. Bohužel.

A takhle to vidím já. Zůstaňte zdraví a roušky noste s rozumem!