Zápisník zuřivého Sparťana: Olomouc, repre bez nás a karma pro Plzeň. Aneb korona vítězí!

Převalilo se přes nás druhé ligové kolo, k naší spokojenosti a bez pohromy.  Zrádný virus si tentokrát zasedl na reprezentaci a hygienici se mohli opět vyřádit do sytosti. No a plzeňskou jedenáctku dostihla karma. A ta bývá zdarma.

Liga nám zatím odsejpá, stejně tak jako nám přibývají body v kolonce "má získati - získal" a zdá se, že vše kráčí ke světlým zítřkům. Výkonem, kterým jsme se odprezentovali proti Olomouci, tišíme rozpaky z prvního kola a kolektivním pojetím naší hry vléváme naději generacím budoucím.

Zdá se, že i Dočkal pochopil, že jen z provolávání slávy se nedá žít věčně ani v naší lize a už od prvního kola za to vzal pěkně "postaru". Jestliže v minulém kole jsem ho, i přes dvě vstřelené branky, moc nevynášel, tak ve druhém ho nebudu vynášet také. Ovšem musím dodat, že tentokrát se už hodně přiblížil svým nejlepším časům a hlavně mám pocit, že to bude ještě lepší. Tak jen do toho Bořku zachránče, proti Olomouci to bylo výborné a my stále doufáme, že jsi to ještě nerozbalil naplno (pamatuj, musíš nahradit Kangovu tvořivost).

Zdatně mu sekundoval Hlóža. Božínku, tohle je útočník! Neustálé nebezpečí pro soupeřovu obranu, na chvilku si nedá pokoj, kliďánko to zkusí ne jen jeden na jednoho, ale i jeden na dva, tři a tak dále. Ránu rozdá, ránu přijme, pár kliček a klidně i střela z něčeho skoro nemožného. Jaký balzám pro duši po  všech těch Tal bel Chaimech, nebo po věčně unaveném, na zem padajícím, do branky většinou nestrefujícím se Tettehovi (ten nám zatím v tichosti vyšuměl do Turecka). Trošku v té euforii zapadá, že k tomu poznání, že Hložek patří do útoku jsme museli dojít po docela dlouhé době, kdy jsme s ním šibovali po lajnách. No vida! Teď máme útočné duo Hložek a Juliš a mlaskáme si hodně nahlas. 

Právě Juliš může být příkladem toho, že útočníka (ale i jiného hráče) není potřeba složitě hledat po Evropě. Máme ho doma, za humny a ještě jsme si ho vychovali. Holt buďme rádi, že už nám odpustil to věčné rajzování po hostováních a chce za nás dávat góly. A využijme toho, že mu to tam padá. Juliš momentálně na lavici posadil i našeho nejlepšího snajpra minulé sezóny Kozáka, který měl jinak většinou místo v útoku pod palcem. A ještě něco, v Julišově příběhu vidím i pozitivní příklad pro další borce, kteří se stále toulají po hostováních. Že to jde, že je možné se prosadit do letenského áčka z pozice vlastního odchovance, což v dřívějších dobách (a za dřívějších trenérů) byla většinou Mission impossible. Pokud se takhle podaří každý třetí odchovanec, není si potřeba na letenskou budoucností zoufat.

Apropos Kozák. Jako náš nejlepší střelec minulé sezóny by se mohl cítit ukřivděný, že zahřívá lavici. Jenže on ukázal, jaký je to profík. I coby střídající hráč dává góly a dál plní svou roli v kolektivu a hlavně pro kolektiv. I v těch několika minutách to "odjezdí" bez kyselého obličeje zhrzené milenky. Přesně tohle jsme potřebovali, kolektiv a jeho úspěch nade všechno. I nad osobní statistiky. Mít takového náhradníka je terno a zatím se z podobných hráčů radovali jen v Edenu. Tak teď už i my můžeme říct, že máme na lavici bývalého hráče Lazia (tedy platného hráče a ne jen vystavovače faktur). A přitom Kozákovi jde o repre, do níž  by se chtěl vrátit. 

Ostatně na prápor byl minulou neděli celý mančaft. Od obrany až po útok. Copak Čelůstka, to je lídr, ale i Štětina zahrál na jedničku (a ještě stihl podporovat útok!), no a Lischka roste zápas od zápasu. Tak snad ho nesrazí nějaká trapná minelka, ty on má ve svém repertoáru celkem pravidelně. Tedy vzato zkrátka, líbil se mi celý mančaft. Tečka! 

To co se zatím vyhnulo lize, se naopak nevyhnulo reprezentaci. Nemyslím teď porážku, špatný výkon, či něco takového (například močení na veřejnosti). Kdepak, nic z toho. Repre měla pozitivně testovaného maséra a dostala se tak do nevypočitatelných rukou řádící hygieny. Proti Slovensku jsme to odehráli bez největších hvězd Součka a Schicka, kteří museli do karantény (a odehráli jsme to výborně, nutno uznat) a hned poté došlo na "lehkou" výměnu názorů mezi Tvrdíkem a šéfem svazu.Tvrdík se bál o své ovečky, aby nepadly do spárů karantény či viru a nakonec se je stáhl v očekávání boje o Champions League. Totéž učinila Sparta a Plzeň. Poté se do toho opět vložila jakási hygienička a repre sraz zrušila. Korunu tomu všemu nasadilo zrušení nezrušení dalšího zápasu se Skotskem, který tedy odehrajeme s jakýmsi "ligovým výběrem". Bomba! Tenhle chaos přesně vystihuje celkovou situaci s epidemií čínského viru v Česku, ale i v celé Evropě. A fotbal musí plakat. Bere ještě někdo vážně výsledky reprezentace? A bere ještě vůbec někdo reprezentaci vážně? A ta National League? Není tak trochu v současné situaci zbytečná? Já se raději podívám od klandru na "pralesní" ligu. Tam to má alespoň atmosféru. Tyhle zápasy duchů, kde o nic nejde, mě vůbec nerajcují.

Samozřejmě a bohužel, tenhle zrádný virus zasáhl i do evropských pohárů. Kvaldy se hrají jen na jeden zápas (to mi ale nepřijde tak špatné) a když jsi v karanténě, nikdo na tebe nepočká. O tom by mohl vyprávět ambiciózní Slovan Bratislava. Ten vyletěl z pohárů právě díky karanténě. Kontumačně a bez odmlouvání. Myslím, že v Blavě struktury UEFA teď vůbec nemilují (doporučení kravatovým činovníkům zmíněné firmy, pardon organizace, do Bratislavy raději nejezděte). No a když nezasáhne hygiena s koronou, zasáhne karma.

Začnu trochu zeširoka. Před lety, když se ještě Slávie potácela v podpalubí ligy, platily za největší "borce" v lize Sparta s Plzní. Tahali jsme se s nimi o tituly a pocty a vzájemné zápasy byly vážně velkým tahákem. A právě v té době získávala Plzeň malinko navrch, ovšem trochu to "navrch" leckdy smrdělo. Tedy malinko a bez důkazů. No a my hráli v Plzni. A v tomhle zápase si Limberský "zkušeně" došel pro faul do vápna. Hušbauerova noha sice od něj byla dobrých dvacet centimetrů vzdálena, ale to zkušenému "záškodníkovi" pranic neubralo na chuti sehrát svou hereckou etudu a svalil se za srdcervoucího křiku na trávník. Fanoušky Sparty to nechalo klidnými (případně spílali Limberskému do...však víte), protože rozhodčí stál hned u toho a musel  jasně vidět, že o žádný faul nešlo. Ale když odpískal penaltu, bylo všem jasné, že Sparta v Plzni nemůže vyhrát. A ani remizovat. A tuhle plzeňskou "nakloněnou rovinku" poznalo od té doby ještě spousta dalších ligových mančaftů (naposledy třeba Budějky). 

Jenže karma existuje. Někdy na sebe nechá nějaký čas čekat, ale platí. Plzeň si zápas letošní sezóny střihla v Alkmaaru a ochutnala vlastní "chleba". Otočený aut, možný faul nefaul a už se to sypalo. Plzeň vylítla z Champions League jak namydlený blesk a její následující plačky byly spíše k smíchu. Karma je holt zdarma a funguje páni ze Splzně.

A takhle to vidím já. Mějte se fanfárově a zůstaňte pozitivní.