Zápisník zuřivého Sparťana: Smutný konec (ne)jednoho trenéra.

Šestibodový týden trochu uklidnil sparťanské fans. Nad očekávání dobře s Celticem a poté nutná výhra v Teplicích. Shodou okolností přispěla Sparta ke konci minimálně jednoho trenéra, ačkoliv něco mi říká, že i ten druhý se chystá.

Trenérský chlebíček je velmi nejistá záležitost. Dneska tady trénujete a příští týden se můžete na fotbal dívat za klandrem. K vašemu vyhazovu mohou vést důvody zcela pregnantní, měřitelné a hodnotitelné, například série porážek, poslední místo, sestup, nepostup, či třeba nezisk jakékoli trofeje. Vedení klubu  nebo jeho majitel si tento (ne)populární krok prostě dokáží zdůvodnit docela přijatelně. A pak jsou tu důvody zcela vágní, které spíše ukazují na vrtochy vedení, nebo se tím maskuje snaha zbavit se trenéra jako osoby, třeba proto, že by u mužstva rádi měli jeho jiného kolegu. V tom případě se mluví o jakýchsi nesplněných cílech ohledně atraktivnosti hry, atmosféře v kabině a vůbec nejlépe, odchod po vzájemné dohodě, protože se rozcházeli s trenérem v názoru na další směřování mužstva.

Nevím k jakým důvodům se skutečně přikláněli v Teplicích, ale píchnout Hejkalovi nůž do krku s tím, že buď porazí třetí Olomouc nebo druhou Spartu, jinak letí, mi zase až tak měřitelné nepřijde. Jasně, Teplice jsou někde u pásma ostudy s premianty Příbramí a Opavou (ti ale stále mají ještě možnost záchrany v podobě nakaženého hráče - sorry, musel jsem si rejpnout). Ale ruku na srdce, bylo tomu někdy snad jinak? Možná bylo, ale já si to už nepamatuji. Snad ještě v dobách Verbíře, Fenina, ale to už je moc dávno. Každopádně Sparta setnula na Stínadlech Hejkalovi hlavu. 

Ale jednoduché to nebylo. Hubená výhra, moře zahozených šancí a stále taková "zranitelnost" týmu. Jinak řečeno, kdyby se Teplice nějakým záhadným způsobem trefily, asi bychom remizovali. Ale nezaslouženě nutno říci. Hru jsme měli plně ve svých rukách, topili jsme Tepličáky jako koťata, ale v proměňování šancí jsme hořeli jako papír. Ještě že máme Juliše a Karlssona. Teda ti dva mi připadají jako jeden Hložek! Takže díky alespoň za ně (když je Hložan zraněný). A za návrat Čelůstky, současném rozpoložení obrany je k nezaplacení. Ovšem nutno zmínit i zlepšení někdejšího lídra Dočkala. Tak jen tak dál Bořku! A co se v Teplicích nepovedlo? No, určitě nebylo vše stoprocentní. Třeba ty gólovky, ty nás můžou zrovna hned v derby hodně mrzet. Nebo totální neforma Ládi "Itala" Krejčího. Ten kluk jako by zapomněl hrát fotbal. A po právu leští lavici. Bohužel, třeba i Vízek jeho zpětný nákup kvitoval s nadšením (ano Vízek!). Kdo by ji však neměl leštit je Plavšič. Na něm je vidět jakou má chuť do fotbalu a v poslední době mu to kope! Už mi nepřijde jako takové "zbrklé tornádo", co se zamotá u rohového praporku. Proto je mi s podivem, že v Teplicích šel až na konec. A pak Trávník. Stále čekáme až se projeví a ono nic, ale je to takové čekání na Godota. Škoda, býval vážně dobrý.

Před Teplicemi jsme doma vyřídili (opět) Celtic. A kdo byl (opět) za hrdinu? No ano, Juliš. Tentokrát Skotům prdnul jen dva fíky, ale i to stačilo na to, aby z něj ve Skotsku měli osypky. V zápase jsme sice prohrávali, ale Hancko to srovnal a pak už to jelo v naší režii. Jistě, Celtic nás na začátku druhé půle přišpendlil k vápnu, ale jak známo, fotbal se nehraje na známky, ale na góly. A ty jsme dávali my. Takže z tohoto pohledu úplně jasná záležitost a vylepšení koeficientu, prestiže a sebevědomí. Zároveň jsme tím namydlili schody jejich trenérovi Lennonovi. Ten zřejmě také půjde, ale u něj jsou důvody zcela měřitelné. Třeba s námi rupnul dvakrát.

Apropos Hancko. Přijde mi jako z "Příběhu opravdového člověka". Hrdina, jenž se sebezapřením nastoupí k důležité bitvě, aby se pak ze zápasu odplazil a další mače už zase sledoval z marodky. Takový letenský Meresjev. Proboha proč? Proč ho raději nenecháme úplně doléčit? Po zranění nastoupil dvakrát a dvakrát střídal opět kvůli zranění. To mi hlava nebere. Možná by se měl někdo podívat na zoubek lékařskému konciliu na Letné. Moc úspěšné není, hráčů máme zraněných stále přehršel. Takovému Guardiolovi, ještě v Bayernu, se nelíbilo neustálé natahování pobytu Ribéryho na marodce a vyhnal od týmu takovou kapacitu jakou je Wohlfahrt. Inu, změna je někdy život.

A takhle to vidím já. Zůstaňte zdraví a nenechte si PSA vlézt až do bytu.